Česká filharmonie |
Po vzniku samostatného Československa se v roce 1919 stal šéfdirigentem slavný a legendární Václav Talich. Ten vedl Českou filharmonii až do roku 1941. Talich uskutečnil téměř 1000 koncertů a je považován za zakladatele interpretační tradice orchestru. V období 1942-1948, tedy až do své emigrace, stál v čele orchestru později světově proslulý Rafael Kubelík. Dalších 20 let byla role šéfdirigenta svěřena Karlu Ančerlovi, pod jehož vedením získala ČF na světové hudební scéně pověst špičkového orchestru. Orientovala se na českou klasickou a zejména soudobou hudbu. Ančerl nejen navázal na tradici svých předchůdců, ale významně obohatil repertoár o díla zahraničních autorů, jako byli Stravinskij, Strauss, Bartók, Šostakovič, Prokofjev. Léta Ančerlova vedení filharmonie jsou považována za období největšího uměleckého rozkvětu orchestru. Po Ančerlově emigraci vedl ČF Václav Neumann, se kterým je spjata dlouhotrvající etapa stabilně vysoké úrovně orchestru.
Slávu a uznání orchestru pomohlo zvýšit od samého počátku její existence i časté hostování mezinárodně uznávaných osobností - Griega, Ysaye, Rachmaninova, D.Milhauda, A.Honeggera. Jedním z nejslavnějších byl Gustav Mahler, který v Praze s filharmonií řídil roku 1908 světovou premiéru své Sedmé symfonie. K renomé ČF dále přispívala pravidelná spolupráce s význačnými světovými dirigenty, jako byli Klemperer, Kleiber, Klecki, Munch, Stokowski, Z.Mehta, B.Haitink, C.Abbado, Mutti a mnoho jiných. Na výstavbě repertoáru České filharmonie se významně podíleli Antonio Pedrotti, Wolfgang Sawallisch, Igor Markewitch, André Cluytens, Genadij Roždestvenskij, Franz Konwitschny, Lovro von Matačič, ale i další dirigentské osobnosti. Koncertní činnost
První zámořský zájezd - tehdy vůbec nejrozsáhlejší koncertní turné, jaké kdy jakýkoli orchestr uskutečnil - směřoval v roce 1959 do Austrálie, Japonska, Nového Zélandu, Číny, Indie a Sovětského svazu. Zatímco do Číny se ČF vrátila poprvé po 42 letech až roku 2001, v Japonsku již orchestr natolik zdomácněl, že jeho každoroční účinkování v prestižních sálech včetně Suntory Hall v Tokiu se stalo již pravidelnou a očekávanou součástí tamních koncertních sezón. První turné do USA a Kanady se uskutečnilo v roce 1965 a skončilo absolutním triumfem Ančerlova orchestru. Ten zajistil filharmonii ve Spojených státech vysoké renomé, které si udržela dodnes. Jubilejní desáté turné v USA absolvovala pod taktovkou Andreje Borejka v roce 2004 s díly Dvořáka a Janáčka. V posledních letech absolvovala Česká filharmonie mnoho zahraničních koncertů včetně účasti na prestižních festivalech ve Vídni, Salcburku, Londýně či Budapešti.
Ocenění * Deset Grand Prix du disque de l´Académie Charles Cros, první z nich za Ančerlovu nahrávku Symfonických fantazií Bohuslava Martinů (1960) * Pět Grand Prix du disque de l´Académie de disque français a Cannes Classical Awards – tuto cenu získala ČF zatím naposledy v roce 2003 za Dvořákovy skladby s dirigentem a specialistou na českou hudbu sirem Charlesem Mackerrasem (Supraphon) * Spolu s Pavlem Štěpánem získala Česká filharmonie dvakrát cenu Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku roku (Supraphon) * řada dalších mezinárodních prestižních cen jak se svými, zak i hostujícími proslulými dirigenty i šéfdirigenty i s jinými proslulými dirigenty a významnými sólisty Obsah převzat z encyklopedie Wikipedia |